Jméno Nicki Pedersen bude na světových plochodrážních oválech chybět. Dánský trojnásobný mistr světa dnes oznámil konec své závodnické kariéry. A pro fanoušky ploché dráhy nejde jen o konec jedné kariéry. Končí éra jezdce, který byl synonymem pro temperament, tvrdost a především obrovskou touhu vyhrávat. Pedersen se ve svém emotivním vyjádření vrací až ke kořenům své cesty.
V pátek 6. března 1998 se vyučil strojním mechanikem, ve stejný den odjel do Anglie a začal svou profesionální kariéru. Od té chvíle měl jediný cíl, živit se plochou dráhou a jít za svým snem. „Tisíce hodin. Nespočet závodů. Vítězství, porážky, zranění, nepřízeň osudu a okamžiky, na které nikdy nezapomenu. Ale především vášeň, která mě nikdy neopustila,“ napsal Pedersen. A právě vášeň je možná slovo, které jeho kariéru vystihuje nejlépe. Za desítkami titulů a vítězství totiž podle něj nestojí jen talent. Stojí za nimi práce, oběti, disciplína a schopnost zvednout se znovu na nohy i ve chvíli, kdy to bolelo.
Pedersen nikdy nebyl jezdcem, který by se spokojil s účastí. „Nikdy jsem nebyl typem, který jen nastoupil, aby byl součástí závodu. Nastupoval jsem, abych vyhrál.“ Tohle pro něj nebyla fráze. Byl to způsob života. Jezdil srdcem, temperamentem a ambicí být nejlepší. A právě proto se jeho jméno tak výrazně zapsalo do historie mistrovství světa. Třikrát se stal individuálním mistrem světa (v letech 2003, 2007 a 2008) a v seriálu FIM Speedway Grand Prix dokázal vyhrát 17 závodů. Na světových oválech přitom nebyl jen sběratelem vítězství. Pedersen byl jezdcem, kolem kterého se často odehrávaly ty největší emoce, souboje a dramata.
Pedersen patřil také k výrazným postavám české plochodrážní scény. Opakovaně závodil na pražské Markétě a v minulosti byl členem extraligového týmu AK Markéta Praha. Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno také s Memoriálem Luboše Tomíčka. Legendární závod na Markétě vyhrál dvakrát, v letech 2009 a 2011. V roce 2009 přitom projel vítězně všemi pěti jízdami základní části i finále. A jeho česká stopa nekončí v Praze. V Pardubicích dokázal v roce 2010 vyhrát Zlatou přilbu, jeden z nejprestižnějších a nejstarších plochodrážních závodů světa. Pro Pedersena šlo o mimořádně cenný triumf, na legendární trofej čekal dlouho a konečně si ji mohl nasadit na hlavu.
Pro české fanoušky tak nebyl Nicki Pedersen jen jménem z televizních přenosů. Viděli ho závodit zblízka i na českých stadionech. A mnozí si budou pamatovat nejen jeho výsledky, ale především jeho způsob jízdy. Pedersen nikdy nedával nic zadarmo.
Dlouhé roky byl také jedním z tahounů polských klubů v nejvyšší soutěži. V polské Extralize patřil mezi jezdce, na které se týmy mohly spolehnout v těch nejdůležitějších jízdách. Jeho kariéra ale nebyla jen o triumfech. Byla také o pádech, zraněních a návratech. Pedersen sám připomíná, že mnohokrát bojoval zpět v době, kdy by jiní možná už skončili. Právě proto je tak příznačné jeho motto: „Viljen trumfer talent – Vůle překonává talent.“
Pedersen přiznává, že byl ochoten pro dosažení svých cílů riskovat úplně všechno. A kdo ho někdy viděl závodit, ví, že to nebyla jen poetická slova.
„Je úplně neuvěřitelné, že jsem dokázal svůj klukovský sen v ploché dráze dotáhnout tak daleko,“ píše.
A je těžké s tím nesouhlasit. Nicki Pedersen zanechal v ploché dráze stopu, která se jen tak neztratí. Tři tituly mistra světa, Zlatá přilba, triumfy v Tomíčkově memoriálu, týmové úspěchy a především tisíce jízd, ve kterých nikdy nebylo předem jasné, co se stane v první zatáčce, natož v posledním kole. Dnes poděkoval také svým zaměstnancům, sponzorům, klubům a fanouškům, kteří byli součástí jeho cesty.
Nicki Pedersen už tedy nebude stát na startovním roštu. Jeho jméno ale ze světových plochodrážních drah nezmizí. A český fanoušek ho navíc nejspíš neuvidí naposledy. Protože Nicki Pedersen možná končí jako závodník, ale svět ploché dráhy ho ještě určitě nepustí ze svého středu. V zázemí závodů ho budeme velmi pravděpodobně potkávat dál.
Až se jednou na Markétě nebo v Pardubicích objeví mezi lidmi v depu, možná si každý vzpomene na to, jak tenhle Dán kdysi vyrážel do první zatáčky. Bez brzd. Naplno. Vždycky s cílem vyhrát.
Foto: FIMSpeedway.com
Napište komentář