Jan Kvěch má za sebou náročnou, avšak velmi podařenou plochodrážní sezónu. Zvítězil v Mistrovství České republiky do 19 let jak mezi jednotlivci, tak mezi dvojicemi se svými týmovými kolegy Petrem Chlupáčem a Danielem Klímou. Konec sezóny však nebyl podle představ Jana Kvěcha. V posledním závodu polské extraligy si přivodil zranění, kvůli kterému nemohl pomoci Českému národnímu týmu v závodu Speedway of Nations.
Celá sezóna byla notně poznamenána pandemií nemoci Covid-19. Plochá dráha v tomto roce bohužel nemohla nabídnout mnoho závodů. Když už se nějaký závod konal, divácká kulisa nemohla být taková, na kterou jsme byli zvyklí z let předchozích. I přesto se na konci června začalo závodit ve dvou zemích světa. Kromě Polska to bylo ještě v České republice. „Celá tato sezóna byla tak trochu divočina. Byla úplně odlišná od těch ostatních. Bylo divné, když se jezdilo před prázdnými tribunami. Hodně mě to mrzelo, ale s tím bohužel nemůžeme nic dělat,“ tvrdí Jan Kvěch.
Jan Kvěch si svými výsledky v minulém roce řekl o kontrakt v nejlepší plochodrážní lize světa, s polským extraligovým týmem Zielonej Góry. Jan ví, že je před ním obrovská výzva. „Myslím si, že je to skvělé pro můj plochodrážní vývoj. Jezdí tam absolutní světová špička závodníků, proto jsou také závody v Polsku na úplně jiné úrovni, než v Česku.“
Po slabších letech se zdá, že Česká republika má konečně kvalitní juniorský tým, který dokáže konkurovat ostatním reprezentacím. Řekněme si, že v této kategorii budou moci naši závodníci startovat ještě další dva roky, protože nejstaršímu členovi je teprve 19 let. Tím, že se letos všichni junioři ukázali ve výborném světle, vzniká také důležité konkurenční prostředí. Kvěch si je vědom, že toto prostředí je dobré pro všechny členy týmu. „Myslím si, že máme opravdu silný juniorský tým. Když budeme všichni fungovat, jako jeden tým, výsledky se určitě dostaví. Myslím si, že pro rozvoj nás všech je tato situace dobrá. Všichni se chceme zlepšovat a tím, že chce být jeden lepší, než ten druhý se zlepšujeme nejvíce.“
Během Pardubického supervíkendu se Jan Kvěch předvedl ve všech třech závodech. V pátek během Mistrovství světa juniorů, který se vlivem pandemie jel pouze na jeden závod, se Honzovi dařilo. Postoupil z druhého místa do semifinále a vypadalo to, že by Česká republika mohla mít v tomto prestižním závodu po několika letech svého zástupce na stupních vítězů. Bohužel se semifinálová jízda kapitánovi České juniorské reprezentace vůbec nepodařila. Po špatném startu se snažil své soupeře dohonit, ale toto snažení vyústilo pouze v pád. Jan Kvěch neskrýval své zklamání. „Pro mě to byl velice povedený závod. Škoda byla jen, že jsem vypadl v semifinále. Hodně mě to mrzelo, protože jsem si celý den vedl dobře. V semifinále se mi nepodařilo odstartovat, poté jsem se snažil na své soupeře něco vymyslet, ale v poslední zatáčce mi vypadla noha z háku a spadl jsem. Byl jsem zklamaný, ale takové jsou závody.“
Druhý den následovala Zlatá stuha juniorů. V té se Kvěchovi podařilo probít až na nejnižší stupínek pódia. Ani to však nebylo to, co by si Honza představoval. „Vždycky jedu na závody s tím, že chci vyhrát. Chtěl jsem vyhrát i Zlatou stuhu města Pardubic. K mé smůle jsme celý závod bojovali s nastavením motorky. Trápil jsem se na startech. Žádný start se mi nepodařilo vyhrát, takže jsem musel během jízdy své soupeře dojíždět. S odstupem času jsem se třetím místem spokojen, i když vím, že to mohlo být lepší.“
V neděli v Pardubicích trojlístek závodů vyvrcholil 72. Zlatou přilbou města Pardubic. Z té si potřetí v řadě odvezl cennou trofej Australan Jason Doyle. K radosti domácích diváků, kterých se na stadion nemohlo podívat více, než dvě tisícovky, se do finálové rozjížďky probojovali hned dva Češi. Václava Milíka doplnil právě Jan Kvěch. Miláček domácího publika, Václav Milík nakonec do cíle dojel na výborném čtvrtém místě. Diváky však tentokrát zvedl ze sedadel teprve devatenáctiletý Jan Kvěch. Ten po nepříliš vydařeném startu začal svoji stíhací jízdu. Nejprve se probyl na třetí příčku, aby následně vyškolil i o mnoho zkušenějšího Bradyho Kurtze z Austrálie. Před Honzou už zbývala pouze poslední překážka. Bývalý mistr světa na krátké ploché dráze a do té doby dvojnásobný vítěz závodu o Zlatou přilbu, Jason Doyle. Český mladík byl rychlý, možná i rychlejší, než Australan. Bohužel ale během šesti finálových kol nedokázal na svého soupeře najít recept a skončil druhý. „Na Zlatou přilbu jsme nastavili motorku úplně jinak než předchozí den. Popravdě jsme už moc nevěděli, co změnit, aby byla motorka rychlejší. Rozhodli jsme se zariskovat, zvolili jsme variantu buď anebo. Nakonec jsem byl i já sám překvapený, jak to fungovalo. Je pravdou, že jsem do Pardubic přijel vyhrát. Dělal jsem všechno proto, aby se mi to podařilo. Po postupu do finále jsem si poměrně věřil. Bohužel se mi nepovedl start ve finálové jízdě a musel jsem se tak dopředu probíjet ze zadních pozic. Chvíli jsem bojoval o druhé místo, následně jsem se dotáhl i na vedoucího Jasona Doyla. Ten je ale zkušeným závodníkem. Držel si ideální stopu a za celý závod neudělal ani jednu chybu. Tak tomu bylo i ve finále. Byl prostě lepší!
Jan Kvěch má k tomuto závodu mnohem větší vztah, než mnoho lidí vůbec tuší. „Tento závod je pro mě významný svojí tradicí. Je to nejstarší závod na světě, má svůj specifický systém. Ve Zlaté přilbě také jednou startoval můj děda. Tenkrát to bylo ještě na motokrosové motorce na dostihovém závodišti. Dědovi se podařilo dostat se do malého finále. Já jsem si vždycky říkal, že bych chtěl dovést jméno Kvěch až do velkého finále. To se mi letos povedlo a jsem za to nesmírně rád.“
Bohužel se Honzovi na konci sezóny nevyhnulo zranění. V posledním závodu polské extraligy upadl a sezóna pro něho předčasně skončila. Jan Kvěch tedy nemohl pomoci reprezentačnímu týmu v mistrovství světa družstev (Speedway of Nations), které se konalo v polském Lublinu. Honza byl zklamaný, že pro něho sezóna skončila takto smolně. „Samozřejmě mě mrzelo, že jsem nemohl pomoci národnímu týmu. Při závodu polské extraligy jsem se bohužel zahákl o poslední díl „nafukovaček“ (nafukovacích bariér) a upadl jsem. Doktoři mi následně v nemocnici řekli, že mám zlomenou klíční kost, se kterou budu muset jít na operaci. Toto zranění by mělo trvat předběžně asi 3-4 týdny. Doufám, že se dám co nejdříve dohromady, abych mohl začít zimní přípravu.“
Foto: M.Krupa/MotorMania.com.pl
Napište komentář