Tomasz Gollob se rozhodl učinit svůj první rozhovor s médii od chvíle, kdy měl na motocyklové dráze strašnou nehodu. V rozhovoru uvedl, že každý očekával dobrou zprávu, i on. Ale bohužel úraz je obrovský a nevyvíjí se to moc dobře, ale je to lepší, než první dny po nehodě.
“Pokud srovnáme současnou situaci s touto událostí po nehodě, jistě můžeme hovořit o zlepšení. Dříve jsem bojoval o život a teď můžu volně mluvit a cvičit. Naneštěstí byl způsob dosažení kondice zpomalen výskytem nadměrného nekontrolovaného svalového napětí. Po nehodě se lékaři téměř denně ptali na symptomy. Ale nevěděl jsem, o čem to mluví. Teprve po dvou měsících od nehody spastické pohyby začaly postupovat. Teprve tehdy jsem pochopil obavy lékařů. Spasticita mi nedává ani na chvíli pokoj. Přichází neočekávaně. Snad s časem zmizí příznaky. Jedná se o dlouhodobý proces,” řekl Gollob.
Je to největší překážka, která vám brání dostat se domů?
Jedna z mála, ale rozhodně ta nejzávažnější. Každopádně zpátky domů vůbec nepospíchám. Nezáleží na tom, když se vrátím, protože důležitější otázkou je v jakém stavu? Neustále já i lékaři čekáme na zlepšení.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že v nohách není žádný cit?
Po týdnu jsem se zotavil a trvalo několik dalších dní, než jsem pochopil, co se stalo. První týdny byly nejhorší ve všech směrech. Nikdy jsem si nemyslel, že bych měl nehodu, jejíž důsledky by byly tak závažné. Než jsem se naučil žít s bolestí, to trvalo několik týdnů. Během této doby jsem se musel naučit mnoho věcí od nuly. Byla to zatím nejhorší sezóna.
Proč jste tak dlouho čekal, abyste řekl, co se stalo? Bál jste se?
Nebojím se. Věděl jsem, že potřebuju čas. Věděl jsem také, že média chtějí využít mou situaci. Nechtěl jsem se na tom podílet. Zejména proto, že jsem se necítil nejlépe, ale nastal čas, abych řekl, co se stalo a jaká je moje situace. Zaměřuji se pouze na aktivity, které mohou dočasně zlepšit mé zdraví a snížit bolest. Dříve jsem doufal, že toto zlepšení bude dostatečně rychlé, abych první rozhovor mohl udělat z domova.
Jaký je největší problém?
Rozhodně bolesti. Až donedávna se mi zdálo, že člověk trpí zlomenou nohou nebo rukou. Ukázalo se, že tato utrpení jsou opravdu předehrou skutečné bolesti, kterou musím každý den žít.
Takže za posledních pět měsíců jste neměl ani jediný den, kdy se zdálo, že bolest je slabá a že průlom je blízko?
Bohužel ne. Tohle je nejtěžší boj v mém životě. Trvá to pět měsíců. Po většinu kariéry jsem byl motivován, abych se stal mistrem světa a nyní je mou motivací hlavně zlepšení zdraví.
Podstupujete inovativní experimentální terapii?
Zatím jsem velmi spokojen s péčí ve Vojenské nemocnici v Bydgoszci. Chci poděkovat doktorům a všem, kteří se o mne starají. Operaci, která zachránila můj život, provedl profesor Marek Harat, který se mnou pak zabýval v neurochirurgickém oddělení. Velkou péčí na jednotce intenzivní péče mi věnoval dr. Włodarski. Dnes je mé zdraví sledováno Dr. Tywoniukem a Dr. Radziszewskim. Můj strážný anděl Dr. Cezary Rybacki nade mnou také drží ochrannou ruku. Je těžké najít slova, kterými bych jim poděkoval za to, co pro mě udělali. Jedná se o skvělou nemocnici.
Držíme Tomaszi Gollobovi palce, ať svůj nejtěžší boj v životě vyhraje.
Volný překlad z www.przegladsportowy.pl
Napište komentář